Po stopách vojáků a válečníků

Autor: MAS – zveřejněno: 26. 03. 2010 14:38 hod. , aktualizováno: 10. 06. 2010 14:42 hod.

aneb za prameny khaki historie

Již sám název naznačuje, že naše putování bude provázeno vojenstvím na každém kroku, od začátku až do Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Ale hezky po pořádku. Ze Spáleného Poříčí, města s názvem, ve kterém se mísí dva přírodní živly - oheň a voda, z nichž ten první mu vtiskla císařská armáda hraběte Bukvoje, která ho dne 8. října 1620 vypálila, se vydáme pěšky do Těnovic, ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie z počátku 14. století, později barokně upraveného. Kostel plnil dříve zároveň funkci obrany obyvatelstva, byl jedinou stavbou v obci postavenou z kamene. Obrannou funkci dle dispozičního řešení ostatně plnila i sousední Lipnice, obec se zachovalou návsí v podobě velké okrouhlice. Cesta z Těnovic dále pokračuje kolem buddhistického meditačního centra k Těnovické skále, skrz les do Mešna.

V lese nad těnovickou skálou si můžete cestu zatraktivnit napojením na pravděpodobně první geocachingovou stezku v ČR. Jste-li soutěživí, milujete-li dobrodružství a máte-li možnost se zdržet třeba přes víkend, zapojte se do dobrodružně-orientační hry „Po souřadnicích historie Spálenopoříčska“ s možností výhry v hodnotě 12 000 Kč (pravidla hry jsou k dispozici v Hotelu Ve Dvoře ve Spáleném Poříčí). Osvědčit ovšem budete muset nejen fyzickou připravenost, schopnost vyhledávání neznámého bodu pomocí indicií, šifrování tajných zpráv, orientační schopnosti i další dovednosti, ale také jistou znalost místní historie. A nezapomeňte, že na každém kroku na vás může číhat nebezpečí v podobě vašich soupeřů.

Z Mešna máte dvě možnosti přesunu na polygon do Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Buď motorovou lokálkou do zastávky Rokycany město, nebo pěšky či na kole přes obce Nevid a Veselá, ve které se nachází objekt dvora s pozůstatky renesanční věžovité tvrze, vystavěné patrně v 16. století v bažinatém terénu, zdánlivě znemožňujícím jakoukoliv vojenskou operaci. Cestu si lze zkrátit přes vrch Kotel přímo do muzea.

Když Rokycany přijímaly po mnichovské dohodě na 300 českých rodin odsunutých z pohraničních oblastí, které připadly Německu, nikdo z místních neměl sebemenší ponětí o tom, že se zde o pár let později potká na tzv. demarkační linii západní a východní svět, tedy sovětská a americká armáda, coby spojenci osvobozující nás od nacistické nadvlády. K upomínce této události bylo v Rokycanech zřízeno Muzeum na demarkační linii, největší nestátní vojenské muzeum v České republice, jehož zakladatelem a provozovatelem je Nadace pozemního vojska AČR. V muzeu si můžete nejen prohlédnout vojenskou techniku (více než 150 kusů), výstroj a výzbroj, či pevnostní opevnění z 30. let, ale zároveň i zhlédnout předváděcí jízdy UAZ, BVP nebo tanku. Muzeum vám rovněž nabídne možnost samostatných jízd BVP a tankem. Nazpátek do Spáleného Poříčí je po dohodě možnost odvozu vojenským vozem (zajišťuje Muzeum na demarkační linii).

A jestliže nejste vojenskou historii ještě dostatečně nasyceni, zveme vás na místo, kde se na sklonku roku 1642 konala decimace, kterou české království do té doby nezažilo. 2. listopadu toho roku v bitvě u Breitenfeldu v Sasku, ve chvíli kdy císařští měli blíže k vítězství, opustil Madlonův jezdecký pluk bojiště a strhl k tomu i ostatní jezdectvo. Na pokyn arcivévody Leopolda zasedl v Praze vojenský soud, který rozhodl tento pluk exemplárně potrestat, a to v Rokycanech, kam se na zimu ubytoval. Protože poprava všech vojáků pluku byla technicky špatně proveditelná, bylo rozhodnuto o decimaci, tedy o popravě každého desátého vojína, určeného metáním kostek čili losem. Exekuci realizoval kat Jan Mydlář mladší. Na křižovatce ulic Litohlavské a Madlonovy se dnes nachází kamenná mohyla na upomínku této události.