Deník z Litvy

All boats sail forward to God, in which one of them are you in?

Autor: Aneta Slavíčková, Karolína Černá
zveřejněno: 30. 08. 2011 11:25 hod., aktualizováno: 02. 09. 2011 08:12 hod.

All boats sail forward to God, in which one of them are you in?
(Všechny lodě plují k Bohu, na které z nich jsi ty?)
Zápisky účastnic mezinárodního setkání mládeže v litevském Plunge spoluorganizovaném Místní akční skupinou svatého Jana z Nepomuku v rámci programu Youth in Action. Více ve článku...
 

Ne každý den přichází příležitost, kterou jsme červnu dostaly my. Příležitost podívat se do Litvy, seznámit se s mladými ze třech dalších evropských zemí, dozvědět se něco o jejich zvycích, tradicích, víře, ale i běžném životě, aktivně s nimi strávit jeden týden plný her, výletů a workshopů a při tom všem si pořádně potrénovat angličtinu. Hned jak jsme se o téhle nabídce dozvěděly, skočily jsme po ní a nikdy toho nebudeme litovat.
V neděli 14. 8. 2011 vše propuká. Po příjezdu na ruzyňské letiště se scházíme v plném počtu a společně vyrážíme vstříc neznámu. Náš osmičlenný tým je tvořen Poříčáky Aničkou a Matějem, Smoliváky Anetou a Kájou, Vožičáky Alešem, Jindrou a Jirkou a vedoucím Michalem z MASky. Cesta letadlem trvá hodinu a půl a už ve čtvrt na tři si vyzvedáváme naše kufry na letišti v lotyšské Rize. Zde se poprvé setkáváme s polskou a tureckou skupinou a také s pořadatelkou projektu Simonou. Rigu opouštíme připraveným autobusem, který nás za zhruba 3 hodiny doveze až do naší cílové destinace Platelai nedaleko litevského Plunge. První večer věnujeme seznamování a aklimatizaci v novém prostředí. 
Hned v pondělí ráno se scházíme na fotografickém workshopu, který nás vlastně bude provázet celým týdnem. Profesionální fotografka Sima nás v průběhu dne zasvěcuje do tajů fotografování a také nám dává „bojový“ úkol, udělat 10 perfektních fotek – portrét, krajinu či reportáž, ze kterých budeme vybírat jednu nejlepší pro naši závěrečnou výstavu.  V tuto chvíli jsme ještě netušili, kolik nás hon za pěknými snímky bude stát úsilí a námahy. Po celodenním programu jako jediní odhodlaně okoušíme ledovou vodu jezera Platelai a začínáme si tak budovat pověst „exotů“. Čas po večeři je pak věnován národním večerům, při kterých se nejen dozvídáme něco více o jednotlivých zemích, ale také ochutnáváme z národní kultury a tradic. První večer měli ve své režii Litevci, kteří nás nejen učili své národní tance, ale také dali ochutnat speciality národní kuchyně.
Od úterý se náš ranní program stabilizuje na hodinu basketbalu, na čemž bylo snadné se dohodnout, neb v Litvě je uctívaným sportem a Turci jej také mají rádi. Jen Poláci dávají přednost hodince navíc v posteli. Následuje otužování v jezeře, snídaně, pár her na posílení společného ducha a rozjasnění tváří i myslí a jazykový rychlokurz, pro dnešek polský. Pak již vyrážíme na náš první výlet. Nejprve do přírodního muzea The farmstead Orvydai, plného řezeb, soch, kamenných útvarů a zákoutí věnovaných víře. Po cestě do kláštera Kretinga se zastavujeme na rozhledně a pak již nasloucháme vyprávění o historii kláštera i o životě současných mnichů. Oběd na pláži Baltského moře v letovisku Palanga patří k příjemným zpestřením dnešního dne, stejně jako procházka zdejším rozlehlým botanickým parkem. Dnešní večer máme v režii my.  Za národní tanec volíme polku, kterou jsme poctivě po večerech cvičili a k našemu údivu ji skoro všichni znají. „Taneční parket“ se tak rychle plní dalšími nadšenými tanečníky. K poslechu a tanci nám hrají dva čeští „kanci“ :-D (Aleš a Jirka). Za doprovodu tahací harmoniky pak ještě přidáváme několik písní. Na občerstvení podáváme bramboráky, lázeňské oplatky, Hořické trubičky a Hašlerky a na svlažení hrdla nabízíme Kofolu.
Středeční ráno probíhá stejně jako předešlé – basket, otužování, snídaně, hry, jazykový rychlokurz, tentokrát litevský. Poprvé dochází ke kontrole naplňování zadaného „bojového úkolu“ – fotografování. Kdo včera nestačil dostatečně fotit, je pokárán. Kdo fotil, je pokárán také, neb Sima se ukazuje jako neuvěřitelně náročná na kvalitu a zajímavost fotek. Takže vlastně všichni, obohaceni o nové poznatky, začínáme nanovo.  Po obědě vyrážíme do Pakutuvenai, kde při místním kostele funguje jakési krizové centrum pro lidi, kteří hledají novou cestu svým životem.  Celé odpoledne dobrovolnicky pomáháme s úklidem a přípravou místa na víkendový festival, jehož součástí bude i naše výstava fotografií.  Turecký národní večer nás mile překvapil. Prezentována je skutečně jiná kultura, přítomní pánové jsou nadšení z ovocných želé bonbónů obalovaných v cukru a kokosu, které prý mají afrodiziakální účinky.
Náš ranní program se osvědčil, a proto i ve čtvrtek ráno hrajeme basket a koupeme se v jezeře. Po snídani přichází na řadu český jazykový koutek, kde se kromě běžných základních slovíček snažíme vysvětlit i užití tak často používaného slova „vole“. Marně. Po desáté hodině odjíždíme navštívit známé litevské poutní místo The Hill of Crosses (Hora křížů). Na malém prostoru ne větším než 3 fotbalová hřiště se tu nachází tisíce křížů a křížků všech velikostí. Místo, které v době nedávno minulé sloužilo především jako tichý protest proti sovětské „okupaci“, dnes již opět slouží především poutníkům a jejich rozjímaní nad Bohem. Našli jsme zde dokonce i české kříže. Cestou zpět zaznamenáváme duševní propad, zastavujeme se v „chrámu“ moderní doby – nákupním centru. Po dvou hodinách stojíme před autobusem s plnými taškami, bez rozdílu mezi národy. Vizitka to sice dobrá není, ale v našich tvářích se zračí uspokojení. Dnešní večer mají ve své režii Poláci. Polonéza, klobása a oštěpek potvrzují blízkost našich národů.
Páteční ráno probíhá standardně. Snad jen lámání jazyka turečtinou je trochu zvláštní. Pak již začíná nekončící proces výběru té nejlepší fotografie z mnoha pořízených, jejich obhajování před Simou, vymýšlení jejich názvů a znovu obhajování. Během dne jsme museli sehrát několik povzbuzujících her proti trudomyslnosti. V nich jsme pokračovali i večer, neb národní večery již byly vyčerpány.
Gradující únava se projevuje v sobotu ráno, kdy spíme až do snídaně. Dopoledne za hraní her vyčkáváme příjezdu Simy s vyrobenými fotkami. Přijíždí až po obědě. Hned naskakujeme do autobusu a jedeme do Pakutuvenai instalovat naši výstavu. Pak ještě zkoušíme kaligrafickou kresbu a účastníme se úžasného kostelního koncertu. Naše sympatie si získává farář, organizátor a zvukař v jedné osobě. Po koncertě se přesouváme zpět k naší výstavě, děláme pár společných fotek a kocháme se pohledem na naše „umělecká“ díla. Tím vlastně končí naše litevské setkání. Tedy vlastně ještě poslední večer. Podávalo se grilované maso, probíhali „děkovačky“, promítalo se prezentační video projektu a byla vlastně poslední možnost si ještě popovídat s novými přáteli.  Musíme přiznat, že jsme se na rozloučenou symbolicky napili a ulehli do našich postýlek.
Poslední ráno zahajuje basketem pouze Michal a Aneta, zbytek prostě nevstal. Balíme věci do našich ne zrovna malých kufrů, v 9 hodin se loučíme s Litevci a vyrážíme na letiště do Rigy. Letištní halu ještě chvíli bavíme poslední hrou, kterou se loučíme s Poláky a Turky. Pak už si jen přejeme šťastnou cestu zpět domů a se smutkem v tvářích odlétáme domů. V skrytu duše ovšem doufáme, že to nebylo naše poslední setkání. Rozhodně nikdy na tento výlet nezapomeneme a nikdy nebudeme litovat, že jsme do Litvy jeli.
Účastnice mezinárodního setkání mládeže v Litvě Aneta Slavíčková, Karolína Černá

Fotogalerie:

Další fotografie ZDE.