Marti, abych Ti popravdě řekla, pokud budu mluvit sama za sebe, protože jsem něco takového viděla poprvé ve svém životě a vůbec jsme netušila, že toto v naší republice existuje, ocitla jsem se v úplně jiném světě. Světě pohody, klidu, pozitivní atmosféry, ale hlavně ve světě úžasných lidí, prostě nadšenců, kteří všechen svůj volný čas dokáží věnovat mládeži. Najednou jsem byla v jakési vesnici, plné starověkých řemeslných dílen, kde to všechno žilo prací. Úplně mě to nadchlo.

Jako pedagoga? Tak předně naprosto perfektně propracovaná myšlenka celého projektu. Od „A“ až do „Z“ jak se říká. Při rozhovoru s králem „Danaru“ panem Alešem Novým, jsem pochopila podstatu. Děti, které přijdou do království – jsou vlastně jako chudí lidé – nemají nic. Jedinou možností je svojí prací si vydělat peníze v některých z dílen a až se jim podaří vytvořit nějaký výrobek, smění ho za jejich peníz a tím si vydělají třeba na jídlo, apod. Takto se děti především učí to, co se jaksi pozapomíná, že prostě „bez práce nejsou koláče“. To je ale podle mne tak ohromně výchovné pro děti, že v podstatě k tomu nemám co dodat. A ještě, jak jsem se dozvěděla, mnohé děti se natolik uchytí u tohoto způsobu života, že na Danar dochází na víkendy, či na prázdninové tábory. A je mi zcela jasné, že k tomu je určitě nikdo nemůže nutit, že to prostě chtějí samy, protože je tato myšlenka a jistě někdy dokonce i vztah k řemeslu přitahuje. No, není tohle úžasný výsledek celého projektu? Konečně vše je vidět na pro mě dokonalých výrobcích dětí z různých řemesel, které jsou umístěny v hlavní budově království.

 

Ano, když jsme přišli do království, otevřela se před námi krásná krajina, kde v pozadí vyčnívala věž hradu Šelmberk. Cestou jsme hned obdivovali úžasně koncipovanou bylinnou zahradu. Zprvu jsem nechápala, protože jsem potkávala lidi, kteří byli všichni oblečeni jak ve středověku. V jedné z dílen bylo přeplněno lidmi, jak říkám ve středověkých oblecích. Právě tam král Danaru, pan Aleš Nový, podával vysvětlení, jak se vyráběl ve středověku papír. A vše zároveň předváděl. Posluchači byli úžasní, soustředění. Bylo vidět, jak je vše zajímá a na otázky z historie dokonce správně odpovídali. Víš co mě ale nejvíce překvapilo? Že to byli žáci 8 třídy základní školy, kteří zde trávili 2 dny školního výletu. Poté si všichni zkusili papír vyrobit. Král všechny vyrobené papíry žáků ohodnotil co do kvality, obodoval a tím také jakoby papíry odkoupil a žákům za použitelný papír „zaplatil“. Takto vyrobený papír pak dali sušit a teprve pak bylá celá výroba dotažena až do konce. To je to důležité – to je to výchovné a potřebné pro život. Umět dokončit započatou práci. A děti byly zapálené pro věc a všechny pracovaly s chutí a se zájmem. To je to, co mě opravdu chytlo za srdce. A zde jsem si znovu uvědomila jedno čínské přísloví: „„ Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já to pochopím.“ Na tomto je myslím postavena myšlenka celého království a takto by měla být postavena myšlenka i dnešního školství.

 

No, tak to je docela těžká otázka. Mám totiž spoustu myšlenek. Není však jednoduché je zrealizovat. Jak jsem již řekla, pro takovou věc, i když nesmírně přínosnou pro dnešní mládež, je zapotřebí dost hodně aktivních lidí, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas takovému projektu.

Co jistě ale chci v naší mateřské škole je bezesporu bylinná zahrádka, která mě tam doslova nadchla, a kterou lze vlastními silami nás zaměstnanců, potažmo s rodiči našich dětí zrealizovat. Poté chci nabídnout naší Základní škole ve Vrčeni, ale také myslím hlavně na Základní školu v Nepomuku, možnost kontaktu, popř. doporučit jim návštěvu, lépe však dvoudenní pobyt na Danaru. Určitě je to lepší, než jezdit jen tak na nějaké výlety, i když je tímto určitě nezpochybňuji. Pak si myslím, že by bylo dobré, uspořádat výlet se staršími dětmi na Danar. Moc by se mi ale líbilo pozvat přímo Danarské sem k nám, aby přeměnili, alespoň na chvíli, naši vesničku na starověkou vesnici plnou řemesel. Určitě by se to lidem i dětem moc líbilo.

Mám ještě pokračovat? Ještě bych myšlenku měla – nechat vyrůst nové království s jiným názvem tady u nás. Myslím, že by to šlo. Ale tomu necháme trochu času. Musí k tomu být také vhodné prostředí a podmínky. Já osobně ale začnu tím, že v září si dáme do Školního vzdělávacího programu mateřské školy vybudování bylinné zahrádky.

Jinak jsem plna dojmů a znovu jsem se ujistila v tom, co stále říkám, že když se chce, všechno jde.

Děkuji panu Ing. Michalu Arnoštovi, že jsem se mohla této exkurze zúčastnit. Bylo to úžasné.

 

Za rozhovor děkuje Martina Krumpholcová

Členka MAS