Už jen při letmém prolistování písemných materiálů, pro nás připravených, jsme pochopili, jak velký kus práce ve svém regionu odvedli: hledají především řešení společných problémů při aktivitách v obcích, poskytují podporu vznikajícím iniciativám, zdůrazňují rozvoj šetrného cestovního ruchu u vědomí toho, že jejich region má celkem zachovalé životní prostředí. V katastrofálním stavu jsou však tamní sakrální památky, hrady, zámky. Jejich region leží ještě dále od centrálního dění než ten náš, ale je jisté, že český západ, díky jejich aktivitě, nezapadne!

Na vlastní oči jsme se o tom přesvědčili v druhé části našeho programu. Prvním zastavením byl zámek ve Svojšíně. MAS Český Západ podpořil projekt první i druhé etapy opravy zámku, a tak je objekt, jejž vlastní obec, postupně opravován z "evropských " peněz. V blízkosti zámku jsme se nemohli nezastavit u barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, která má zvláštní, a přitom odpovídající umístění - stojí uprostřed nově opravené kašny. Ze Svojšína jsme odjeli k pohádkově vyhlížejícímu, zasněženému vrchu Krasíkov.
Pěší túra nahoru ve vysoké vrstvě nedotčeného sněhu byla v pozdním odpoledni nádherným zážitkem. Na vrchu, který musí být pro paní M. Válovou srdeční záležitostí (soudě podle toho, kolik času a námahy věnuje osobně zvelebení tohoto místa), nás očekával ještě výstup do rekonstruované zvonice, jež se stala zázemím při pořádání kulturních akcí, zvláště při Slavnosti jablek. Vnitřek sousedního bývalého kostela sv. Maří Magdaleny je zcela zdevastovaný, ale při pohledu na tvář naší průvodkyně jsem pochopila, že zoufalá není. Pevně věří, že se kostel opravy dočká. Na vrcholku zbýval na prohlídku ještě jeden objekt: zřícenina hradu s hladomornou. I tady se bude zachraňovat, co se dá. Lešení je již postaveno. Při cestě dolů se na nás sneslo večerní šero, ale naši průvodci neochabovali. Ještě jsme zajeli do Dolních Polžic za velkou atrakcí - Lanovým centrem, projektem podporovaným v programu Leader+ s dotací cca 600 000 Kč. Byl to první podpořený podnikatelský projekt, který dodnes prokazuje, že dobrý nápad může i do té nejzapadlejší vesnice přilákat spoustu návštěvníků.

Se dvěma nenápadnými, skromnými lidmi, kteří by nám mohli ještě několik dní ukazovat, jak pomáhali efektivně využívat přírodní i kulturní dědictví svého kraje, jsme se rozloučili ve ztichlém, příjemně osvětleném centru Konstantinových Lázní. Byl to nádherný den a hlavně - potkali jsme lidi, kteří umějí dávat druhým.

 

Díky a na shledanou, Český Západe!