Na fotorande do zámeckých houštin

s Mirkou Silovskou a fotoaparátem

Autor: Michal Arnošt
zveřejněno: 04. 06. 2009 10:52 hod.

Moje oblíbená babička Helenka bydlela pod Zelenou horou. Jezdila jsem za ní po kolejích a milovala pěší túru z nádraží Dvorec, podél mlýnské strouhy, až k babičce do Kláštera. Na konci minulého století jsem domek zdědila a nyní žijeme nedaleko splavu celá rodina. Čas od času, když dám Fiatu volno, chodím dnes již zarostlou cestou podél strouhy na vlak. Byla by z ní perfektní cyklostezka, říkám si. Minulý týden jsem vstávala na svůj vkus nezvykle časně a remízky se blýskaly pavučinami s korálky rosy. Očima jsem fotila ty báječně kýčové obrázky. Načervenalé nebe a mlžné záclony na oknech zámku Zelená Hora. Znovu jsem si opakovala, že s sebou musím častěji nosit fotoaparát.

Mirka Silovská, Klášter

Nejen pro ranní kapky, které jako dobrovolný spáč vídám málokdy, ale především pro pocit, že celý život pod Zelenou horou stojí za zvěčnění…  Když přijíždím od Plzně autem, většinou unavená a městem upocená, čekám na uvítací signál. Vyloupne se nad kopci a je magicky nepřehlédnutelný. Znovu ten zámek zaklínám.  Ať už se probudí a svítí! Byl by královnou na fotkách z nočních mejdanů mezi kopci. Ano, mé srdce erotizují fotky spojené se Zelenou Horou a jejím fotogenickým okolím. Zjihnu, i když budou přeslazené.  Zkusili jste už prozkoumat dvůr kolem zámku? Asi se to nesmí, ale věřte mi, bude to nejlepší fotorande Vašeho života.